* * * O nás * * *

Když jsme si v roce 2004 pořizovali Hátu, vůbec jsme nevěděli, jak moc tahle úžasná fenka ovlivní náš život. Háta nám odchovala dva krásné vrhy po osmi štěňátkách, dala nám možnost ochutnat tuto činnost a já jsem zjistila, že mne to obrovsky naplňuje.
Po Hátě jsme si z prvního vrhu nechali dceru Safinku. Chovatelský život před nás ale postavil obrovskou zkoušku - v roce 2012 jsme přišli o celý vrh štěňátek a nakonec jsme ztratili i maminku štěňátek Safinku.
Zkušenost, kterou jsme získali díky Safince, byla natolik odlišná, bolestná a odstrašující, že několik let jsem nebyla schopná o odchovu štěňátek reálně uvažovat a myšlenky na štěníky jsem si zákazala.
Jenže odchodem Háty jsem došla k jedné hluboké pravdě. Je docela málo chovatelů, od kterých bych si vzala štěňátko. Není úplně jednoduché najít flata s tou pravou flatí povahou. A když už jsme měli možnost zažít si "Hátí krev", je těžké těmto vzpomínkám a zkušenostem konkurovat. Z prvního Hátina vrhu, který pro nás i díky Safince je tolik osudový, do chovu promluvila jen fenka Abby Aimee. Aimee si v roce 2008 u nás koupila chovatelka Eva Hromádková (CHS ze Zlínských strání) a díky jejímu úsilí se z Aimee stala chovná fenka, která dala dva kvalitní vrhy. Z obou vrhů bylo naštěstí několik málo chovných jedinců a tak Hátí krev pořád pokračuje dál.
Prakticky jen díky Evě mohu tedy snít dál svůj sen o tom, že jednou budu mít doma zpátky Hátinu krev. Aktuálně máme totiž doma dvě fenky nepříbuzné k linii Maurehata a ze Zlínských strání. V roce 2024 bude mít naše Vendulka štěňátka s Hátiným pravnukem Fantastic Only ze Zlínských strání. Manžel je sice strašně proti, abychom si nechávali štěňátko, takže zatím nemůžu říct, že jedna fenka zůstane doma. Ale jedna holčička určitě půjde k Evě Hromádkové a tak se zase protnou naše cesty a plány. Když štěňátkům příští rok odoláme, vezmeme si každopádně později holčičku od Evy.
Je pro nás důležité dávat odchovu štěňátek maximum - celé dva měsíce, kdy jsou u nás štěňátka, žijeme celá rodina prakticky jen odchovem. Potvrdí vám to asi každý, kdo si u nás bral štěňátko. Je to nesmírně naplňující, ale taky ohromně vyčerpávající. Nestane se u nás tedy nikdy, že bychom plánovali třeba dva vrhy za rok, spíše jsou u nás štěňátka opravdu jen velmi výjimečně. Potřebujeme vždy docela dlouhý čas na načerpání sil na další vrh.
Proč to všechno děláme? Štěňátka jde odchovat určitě i "úspornějším" způsobem, ale jsem přesvědčena o tom, že první dva měsíce života štěňátek jsou nesmírně důležité a role chovatele je nezastupitelná. A pokud do odchovu vložíme maximum sil, potřebujeme pak sice asi tak minimálně dva roky na regeneraci :o), ale vždy doufám, že noví majitelé naši práci ocení. Však nové pánečky každého našeho štěňátka přijímáme do naší rodiny a pro koho jiného bych se měla vydat ze všech sil než pro rodinu...